Mezi Českou republikou a jejími sousedy panuje v dnešní době v podstatě porozumění, máme navzájem docela dobré vztahy. A to navzdory tomu, že to i dnes občas zaskřípe. Jenže tomu nebylo v minulosti vždycky tak. Vezměme si třeba česko-německé vztahy. Kolik z dodnes žijících lidí zažilo dejme tomu druhou světovou válku a byť se tehdy muselo naučit němčinu, dodnes touto třeba i zarputile odmítá komunikovat, maje Němce ve své mysli už navždy vryté coby nepřátele!

Kolik našinců pak německy nekomunikuje třeba proto, že se od poválečných dob až v podstatě do listopadu 1989 v naší zemi zrovna nepodporovala jazyková vybavenost s výjimkou ruštiny, a i když se tak u nás kdekdo druhý cizí jazyk učil, byla to natolik podružná záležitost, že to nezvládl! Kolik našinců se nenaučilo za totality cizí jazyky, protože se nedalo skoro nikam cestovat, a v případě němčiny třeba proto, že jsme západním Němcům záviděli jejich životní úroveň a Němce východní jsme měli za nevítané hosty, kteří za totality vykupovali u nás nejednou nedostatkové zboží a nakonec podle názoru mnohých z nás zpychnuli, když se po sjednocení Německa rázem nezaslouženě stali vlastníky tvrdé měny!

Prostě mnozí z nás německy neumí. A na rozdíl od cizích jazyků používaných v nějakých těch dalekých exotických končinách může tato neznalost představovat problém. Protože Německo (či Rakousko) je v bezprostředním sousedství, jedná se o zemi, bez partnerství se kterou bychom se neobešli.

S německy hovořícími sousedy se je prostě nutné domluvit. A pokud to našinci nedokážou na dost vysoké úrovni, přijde přinejmenším v důležitých situacích vhod kvalitní překlad z němčiny zajištěný lidmi dokonale jazykově vybavenými a majícími k dispozici i služby rodilých mluvčích.

Bez kvalitních překladů se totiž neobejdeme, když je třeba komunikovat jednoznačně, srozumitelně a všestranně dokonale. V takových situacích se neobejdeme jen s chabou slovní zásobou, kterou jsme někde náhodou pochytili.